Usilovná snaha, risk a spousta náhod můžou dohromady vytvořit fungující podnik. Své o tom ví také Zdenek Stojánek, který je majitelem firmy Litobal. V 80. a 90. letech minulého století nemohl tušit, kam jeho snahy povedou, a přesto se nevzdával a šel za svým snem.
„Vše začalo od nuly,” vypráví majitel. „Prvním impulsem k vytvoření projektu bylo spojení s mým přítelem, který v té době pracoval ve firmě vyrábějící obaly. Mohl nabídnout šikovnost a potřebné schopnosti. Jediné, co mu chybělo, byl prostor,” přiznává.
Jelikož měl Zdenek Stojánek dům, nezbylo jim než experimentovat a využít to málo, které jim bylo nabízeno. Začali ve chlívku vytvářet první obaly. Výroba byla náročná, primitivní, ale i s nůžkami se snažili přivést svůj nápad k životu. “Spolupráce s kamarádem nám trvala rok, pak se naše názory rozešly a vydali jsme se tak každý svou cestou,” vypráví Zdenek.
Než se společnost Litobal stala největším výrobcem papírových obalů v České republice a exportérem přibližně 60% výroby do zahraničí, musela od svých začátků ujít dlouhou cestu. Nůžky nahradily stroje a technologie výroby se posunula směrem kupředu.
Když dva kamarádi v malém improvizovaném výrobním prostoru pečlivě stříhali nůžkami, ještě netušili, že výroba v budoucnu zažije takový rozmach. Dá se říci, že kdykoli si lidé odnášejí pečivo v papírové tašce domů z obchodu, je s největší pravděpodobností právě od firmy Litobal. A nejedná se jen o tašky, ale i sáčky a další obalový materiál.
I přes silnou konkurenci se firmě Litobal podařilo prorazit na hlavní trhy EU do Německa, Francie, Itálie, ale i mnoha dalších zemí.
Podobný vzkaz se Zdenek Stojánek snaží šířit všude, kde je to možné. Říkáte si, že je to pro majitele firmy s papírovými obaly přirozené ba i pro chod podniku existenčně důležité? Ano, ale Zdenek Stojánek své názory obhajuje i z jiného důvodu. Pečivo v papírovém pytlíku dokáže zachovat svou čerstvou chuť, vůni a křupavou texturu na povrchu.
Obal z papíru nabízí totiž přirozenost. Zatímco pečivo v igelitovém sáčku se doslova dusí, v papírovém obalu dýchá. Stromy, ze kterých papírové tašky pocházejí, rostou v přírodě stejně jako obilí, ze kterého se vyrábí chutné pečivo.
Litobal se snažil od počátku myslet ekologicky a v papírových taškách viděl majitel potenciál ještě v době, kdy svět naplno využíval převážně ty plastové a neřešil s takovým důrazem jejich ekologické dopady. Taška by neměla být přírodě na obtíž. Papírové sáčky a tašky se rozkládají značně rychleji, než plastové a nezanechávají tak za sebou stopy.